Veřejná omluva posluchačům rádií všeho druhu

Nejdříve bych měl vysvětlit, proč mám pocit, že se musím omluvit.  Obávám se, že mám svůj podíl na špatnosti. Na jaké? Na průzkumu mínění posluchačů rádiového vysílání. Určitě jste to taky slyšeli, že to a to je zjištěno seriózním průzkumem veřejného mínění a určitě jste si nejednou pomysleli, kterých blbců se to museli ptát. Příznávám se dobrovolně. Jedním z těch blbců jsem byl já a mám tak svůj podíl na té špatnosti. Proč si myslím, že to byla špatnost? Protože z otázek bylo zřejmé, že se nechtějí dozvědět, co jako posluchač mám rád. Ne, že by nic nenabízeli. Ale bylo to takové:

• Máte raději jeden konformní styl, který kvůli jeho sterilnosti neposloucháte nebo něco ještě tupějšího?
• Máte rád krásné české převzaté písně nebo upřednostňujete zahraniční střední proud?
• Kdyby Vás stihl záchvat mrtvice, ochrnul na půl těla a chtěl se ještě potýrat touto písní, naladil byste si rádio Duc-duc nebo Halekačky?
• Po ránu Vás nejméně znechutí dvojice Kůl a Suprová, Žertéř a Vtipálek nebo Vlezlý a Rychlá?

Ať mi nabízeli, co nabízeli, věděl jsem, že z toho nic nevyberu. Tak mi tedy promiňte. Opravdu jsem se snažil, ale nešlo to. Budete dál poslouchat to samé. Správně položená otázka totiž obsahuje odpověď. Tady otázky byly položeny tak velesprávně, že se nedalo odpovědět jinak než, že nejraději mám to, co bych ve skutečnosti ihned vypnul. Ten výzkum nebyl pro mne. Ten byl pro šéfredaktory masmédií hromadného dopadu, aby jim mohli odsouhlasit mimořádné  prémie za oslovení cílové skupiny pažravých konzumentů.