Ministerstvo kultury nebo raději MIKUL?

Ve zprávě RO(c)K v kultuře pan ministr Jiří Besser vytýčil další, třetí bod svého programu: „Jsem zástupce české vlády v kultuře, nikoliv kultury v české vládě,“

Pokud je záměrem ministerstva vládnout kultuře, doporučuji pokračovat v orwellovském trendu přejmenováním Ministerstva kultury na MIKUL. Zdůvodnění najde laskavý čtenář v doslovu Milana Šimečky ke knize 1984:

Pokud to bylo možné, bylo všechno, co mělo nebo mohlo mít jakýkoli politický význam, zařazeno do Slovní zásoby B. Jména všech organizací, sdružení, učení, zemí, institucí nebo veřejných budov byla bez výjimky vměstnána do běžného tvaru, to jest do jediného, snadno vyslovitelného slova s nejmenším počtem slabik, které zachovávaly původní odvození. Například oddělení záznamů na Ministerstvu pravdy, kde pracoval Winston Smith, se jmenovalo Recdep (Records Department), oddělení televizních programů Teledep (Teleprogrammes Department) atd. To se nedělo jen pro úsporu času. Již v prvních desetiletích dvacátého století se takové spřežky staly charakteristickým rysem politického jazyka; bylo zaznamenáno, že tendencí používání zkratek tohoto typu se nejvíce vyznačovaly totalitní organizace. Příkladem byla taková slova jako nacista, gestapo, Kominterna, inprekor, agitprop. Zprvu se taková praxe zaváděla v zásadě podvědomě, ale v newspeaku se to dělo s vědomým úsilím. Zjistilo se, že takovým zkrácením názvu se zúží a jemně pozmění jeho význam tak, že se od slovotvorného jádra odloučí většina asociací, která by na něm jinak ulpívala.