Energetická liga – no nekupte to, když je to tak levný

Rozhodl jsem se napsat odpověď na příspěvek „Energetická liga, či „promyšlená“ demagogie?“ i když mi to trochu působí potíže, protože zmíněné výhrady mají svou vážnost. Diskuze je nutná pro tříbení myšlenek a je zvláště hodnotná, pokud k diskuzi máte, partnery, kterých si můžete vážit pro jejich odborné a morální kvality. Ukládám si proto za úkol nepotírat názory odpůrce, nezlehčovat jeho názory a nevyostřovat rozpory. Pokusím se vysvětlit, proč Energetickou ligu považuji za užitečný projekt přes veškeré jeho nedostatky. Nepopírám oprávněnost výtek na adresu Energetické ligy, ukážu ale, že stejné nectnosti mají v jiné formě i jiné hodnotící přístupy a chci vysvětlit, proč si myslím že by přesto bylo škoda ji zcela zavrhnout.

Porovnávat odlišné budovy je jako srovnávat hrušky a jablka. Energetická liga obešla obtíže tohoto srovnávání, (které vždy bude nějakým způsobem nepřesné a nespravedlivé,) tím, že složitou skutečnost redukovala na pouhé dva parametry, které její tvůrci považují za klíčové a snadno a s dostatečnou přesností zjistitelné. Vůči tomuto hrubému zjednodušení lze mít výtky, ale rád bych upozornil, že touto nebo jinými nectnostmi trpí i jiné metodiky.

     Spotřeba tepla na vytápění je nejvýznamněji omezována požadavky na kvalitu tepelně technických parametrů konstrukcí budov. Vývoj se ubíral od Stavebního řádu uzákoněného 10. 4. 1886 po vydání normy ČSN 73 0540 v roce 1964 a jejích novelizací.

     Souběžně probíhá stanovování limitů různých charakteristických měrných ukazatelů. V 60. letech byl vládním usnesením 1043/62 uzákoněn první požadavek na měrnou tepelnou potřebu tepla, totiž aby obytné budovy měly takové tepelné izolace, aby měrný byt o výměře 200 m3 měl potřebu tepla 9,3 až 9,9 MWh/rok. V roce bylo vládním usnesením 182/1978 potvrzeno energetické kritérium 9,3 MWh/rok na normový byt a ocitlo se i v normě ČSN 73 0540. Vyhodnocování  měrné tepelné potřeby tepla má tedy půl století trvající tradici, která odhalila jeho silné i slabé stránky.

     Nový přístup znamenala metodika vyhlášky 291/2001 která měla limit hodnoty měrné spotřeby tepla při vytápění budov odvozen od plochy všech uvažovaných ochlazovaných konstrukcí a objemu budovy. Tato definice umožňovala, aby limit splnila jak budova s minimální plochou ochlazovaných konstrukcí vzhledem k objemu (tedy maximálně úsporná), tak budova s členitou obálkou, ať už tato členitost byla vynucena funkcí nebo byla samoúčelná, vyplývající z rozmaru investora.

     Vyhláška č. 148/2007 Sb. o energetické náročnosti přinesla zařazování hodnocených budov do třídy podle vypočtené měrné spotřeby energie v kWh/(m².rok) a tento právně závazný předpis tedy znovu užíval obdobné hodnotící kritérium jako Energetická liga. Právě praxe výpočtů průkazů ENB podle této vyhlášky ukázala zásadní nedostatky kritéria měrné spotřeby energie. Právně závazné hodnoty nerespektovaly dosažitelné parametry objektů a ve spojení s předepsanými výpočetními postupy bylo dosažení vyhovujícího hodnocení určitých objektů spojeno s velkými obtížemi, hraničícími s libovůlí při volbě okrajových podmínek výpočtu.

     Vyhláška č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov, aby se vyhnula nedostatkům předchozí vyhlášky, proto referenční budovu už necharakterizuje hodnotou měrné spotřeby energie, ale hodnotu vypočtenou pro budovu podobnou jako hodnocená, avšak s referenčními hodnotami parametrů. Na takto definované hodnocení se proto opět vztahuje otázka, zda nějak postihnout optimalizaci poměru velikosti povrchu a objemu.

     Přes nevýhody zvoleného kritéria Energetické ligy, je měrná spotřeby energie  ukazatel, příbuzný těm, které byly v minulosti užívány ke sledování energetické náročnosti a má v rámci svých omezení určitou vypovídací hodnotu. Ta je umocněna tehdy, když se zúčastní objekty podobné a z blízké lokality. Do jisté míry je pak potlačena také další zásadní nevýhoda:

Základním konstrukčním principem Energetické ligy je jednoduchost a dostupnost mnoha různým subjektům. Bylo přijato rozhodnutí, že bude vycházet z minima informací, ale takových, které jsou dostupné všem potenciálním účastníkům. (Nemohu si odpustit srovnání s bulvárem.) Postrádá i jakékoli korekce klimatických poměrů, protože ne každý má k dispozici vlastní výměníkovou stanici se záznamem trendů venkovní teploty nebo je ochoten vynaložit peníze na získání relevantních meteorologických dat jinou cestou. Je zřejmé, že tímto jsou diskvalifikovány lokality s obtížnějšími klimatickými poměry. Zkušenost ukázala, že účastníci velice bedlivě, až žárlivě, sledují podobné objekty ve své lokalitě a díky široké základně účastníků mají velkou šanci srovnatelné objekty najít. Do značné míry tak jsou pro účastníky potlačeny, z koncepce vyplývající, nedostatky hodnotícího kritéria.

V příspěvku na který reaguji je zvažováno, zda je správné, aby pořadí bylo určováno hodnotou kritéria a ne jeho změnou. Myslím, že nejlepším řešením je více kategorií a více vítězů protože může přispět k větší popularitě. Je možné, že pořadatelé v příštím ročníku proto vyhlásí a vyhodnotí i další kategorie. Populární soutěže zavádí například soutěžní kategorii „Skokan roku“, která odměňuje postup vzhůru po žebříčku. V principu nic nebrání tomu, aby byli jmenováni také vítězové takové kategorie. Další možnost směřuje k ocenění změny hodnoty kritéria. Upozorním jen na specifičnost takto definované soutěže z matematického pohledu. Největší šanci na dosažení úspěchu v tomto případě budou mít účastníci, kteří se úsporám doposud nevěnovali. Užijí si štěstí začátečníka ve hře, protože jejich pokročilejší soupeři budou v nevýhodě. (Realizací úspor se potenciál dalších úspor zmenšuje.) Dobře patrná odezva na provedenou investici bude motivující a proto může být i takové hodnocení vhodné.

Po úvahách o různých stránkách koncepce Energetické ligy je potřeba říci to, co na ní považuji za hodné pozornosti a omlouvající nedostatky:

Energetická liga je marketingový projekt, což nijak nezastírá, a nemusí se podle mého za to stydět, protože výsledky jejího působení jsou v souladu se zájmem společnosti. Nesnaží se soupeřit a polemizovat s odbornými přístupy a už vůbec jí nepřísluší je nahrazovat. Nezpochybnitelným faktem je, že ocenění účastníci dosáhli úspěchů důsledným uplatněním odborných přístupů. Energetická liga předvádí úspěchy odborně provedených změn populární formou laické společnosti, snaží se názorně ukázat, že odborný přístup má reálné výsledky a že je výhodné odborný přístup uplatňovat prakticky. Ve srovnání se snahou, prostřednictvím legislativního nátlaku, přimět obyvatelstvo k zodpovědnému šetření energií, mi připadá zajímavé, že Energetická liga povzbudivých výsledků účinně dosahuje maximálně prostými prostředky.